Byla polovina března a v Šumperku se už nějaký ten týden nehrála liga mužů. Tak mě napadlo, že by nebylo od věci se zajet podívat na hokej o ligu vyšší. No a kam jinam, než na Kometu, že? Zmínila jsem se Honzovi+, ten se přidal, že by jel také a dodal, že kdyby jsme byli alespoň čtyři, tak bychom mohli jet autem. Hledání dalších dvou pasažérů auta Kia bylo lehké. Při prvním optání již byli na světě. Třetí a čtvrtou navigaci nám dělal Roman s Peťou. Na svátek všech Josefů jsme se vydali už dopoledne směr Brno. Výjezd byl naplánován na 10:00hod. Cesta byla krásná a romantická (jak sliboval Honza+) a sem tam by se dala přirovnat k horské dráze na Matějské pouti. Do Brna jsme totiž nejeli po dálnici, ale přes Letovice. Povím vám, že ty kopečky sem tam, nebyly nic moc.
Při příjezdu do Brna zpozornil řidič a podotkl, že bychom mohli zajet do jeho posledního zaměstnání, před dlouho očekávaným důchodem. Byla jsem upozorněna, ať najdu v boku dveří ceduli s nápisem Subttera a dám ji za okno. Přijeli jsme k vrátnici, Honza mávl na vrátného a vjeli jsme přímo mezi unimobuňky. Dá se říct, že na staveniště. Jenže to nebyl zdaleka konec našeho pobytu tam. Najednou z něj vypadlo, že bychom se mohli podívat, jak vlastně probíhá betonování budoucího tunelu pro motorová vozidla. Neubylo mnoho času a už jsme měli na hlavách helmy a vesty a šli jsme s jedním doprovodem do podzemí (viz foto). Bohužel, Honza i když už veděl do čeho jde (teda všichni jsme doufali, že ví), tak nějak opomenul, že bychom se mohli i přezout. Po (asi) třista metrech jsme došli v tunelu k našemu cíli, kde jsem viděli jak se do něj buduje díra. Široká byla tak akorát na to, aby tam propadlo auto. Během cesty nazpátek projelo kolem nás několik bagrů s obřími koly, na nichž byly řetězy. Cinkalo to jak rolničky. Zážitek to byl nevšední (komu se poštěstí za výjezdem na hokej shlédnout budování tunelu), až na to, že naše obuv to schytala nejvíc. Přinesli jsme si dokonce i kalhoty od bláta, cementu, malty a já nevím čeho. Po sejmutí helmy, vyslečení vesty a řádném umytí obuvy jsme poděkovali (jako slušní občané), rozloučili se a vydali se přímo k Rondu.
Během cesty jsme se domluvili, že auto ihned zaparkujeme u Ronda a od tamtud se přemístíme k hlavnímu vlakovému nádraží, kde už nás čekal další doprovod a naše dvě GPS po Brně - Kleopatra se svým synovcem Sašou. Našli jsme se v tom davu lidí celkem rychle. Chvíli nám trvalo, než jsme přemluvili automat na jízdenky do šaliny, aby nám je vydal, a třináctkou jsme se vydali do Kometa Pub (pro neznalé: restaurace dělaná přímo na míru hokejovým fanouškům). Po usazení jsme chtěli konečně poobědvat, a tak jsme se domluvili na meníčku. Jenže jsme přišli pozdě. Z meny na ten den už neměli téměř nic. Nakonec to dopadlo tak, že jsme všichni skončili u vynikající svíčkové se čtyřma a krom mě i na Starobrnu. Kleopatra nám před tímto chodem rozdala každému malou pozornost s lístkama na utkání a Romana dohnala k tomu, aby se začal červenat. Donesla si totiž vytištěnou jeho fotografii ze šumperského zimního stadionu, jak sedí na bubnu s obličejem v dlaních a chtěla po něm, aby se jí tam podepsal. Tam jsme poseděli asi dvě hodiny, pojedli, popili, popovídali si a otestovali tamější záchodky. Při jednom takovém odchodu si kdosi z nás všiml nějakého marastu pod naším stolem. No jo, to byl ten cement ze staveniště. Pěkně jsme jim to v Kometa Pub zaneřádili. A i ta cesta na záchod byla označená bordelem z bot, že každý mohl jít podle drobení na zemi a né podle čuchu :) Za to se dodatečně všichni omlouváme a Peťa94 i za ten nepořádek u vchodových dveří... - jak nenápadně se pak dekoval, aby ho nebylo vidět :) Zaplatili jsme a nasedli na šalinu, která nás odvezla na hlavní vlakové nádraží.
Odtud jsme si udělali procházku kolem silnice k Rondu. Celkem nás překvapilo, jak to tam měli pohlídané. Z jednoho pruhu pro auta po cestě k Rondu, měli udělané parkoviště. U haly si kluci ještě koupili zpravodaje a klobásky a šli jsme si najít nejvhodnější místo ke stání. 45 minut před zápasem bychom je hledali možná už obtížněji. Po rozbruslení se konečně něco začalo dít. Na kostce nad ledem se objevily archívní záběry brněnského hokeje s jejich slavnými hráči a jako podkres hrála Oda na Kometu. Poté aréna ztichla, zhasla všechna světla a slova ódy začali odříkávat tamní fanoušci. Atmosféra jak má být. Všichni jsme se shodli, že začátek hokeje (možná první třetina) byla moc opatrná a bez boje. Kometa měla daleko víc šancí skórovat. Mimochodem hrála s obhájcem titulu Karlovýma Varama. Ale jejich přesilovky byly marné. Dokonce ani dvouminutovou přesilovou hru 5/3 nevyužili. Pár vteřin před koncem první třetiny, ale vedli 1:0. Na přestávku se v tom davu lidí chodilo ven dost těžce. Bohužel záchody (Toi toi) a občerstvení byly venku díky nedokončené a prodělávané rekonstrukci arény. Druhá a třetí třetina i s přestávkama probíhali stejně. Dva jsme pohlídali místa a dva měli možnost si jít odskočit. Kometa nakonec vyhrála 2:1 s odřenýma ušima. Počkali jsme si na vítězné kolečko, na děkovačku a na tancovačku Sasu Hoviho. Atmosféra hezká, jiná než na co je šumperský fanoušek zvyklý. Možná nějaká ta opilá omladina to tam rušila, ale to k tomu také patří (i na to je šumperský fanoušek zvyklý). Z našeho sektoru jsme odcházeli mezi poslednímy. Nikam jsme nespěchali. Nasedli jsme do auta, sjeli na dálnici a na ní si to namířili směr Rohlenka a Olomouc... Na Rohlence jsme navštívili McDonald. Všichni jsme vyprázdnili své močové měchýře, znovu naplnili žaludky, nasedli do auta a jeli domů. Cesta pohodová a bez komplikací. Doma jsme byli za hodinu a půl s vítězným kolečkem před hudební školou v Šumperku :)
Komentáře