Nevím, zda se tento článek hodí do sekce "Drakolety", ale přeci jen mi dovolte popsat můj první výjezd v barvách Vajgaru. První výjezd s Drakama jsem podnikl v říjnu roku 1996 do Žďáru nad Sázavou, od té doby jsem pravidelně chodil fandit do kotle. V době kdy jsem studoval mimo Šumperk jsem se snažil dostat na co nejvíce zápasů. S vděkem vzpomínám na výjezdy do Tábora, Ústí nad Labem ….atd. Jak už to tak v životě chodí na Jesenicku ani Šumperku se mi nepodařilo sehnat práci a osud mne odvál do krásného jihočeského města Jindřichova Hradce.
Je zajímavé, že zdejší hokejový klub mi byl jaksi sympatický už v době kdy hrál extraligu (1993-94) a později první ligu. Největším paradoxem snad je, že jsem se stal členem fanklubu KLH Vajgar JH. Jaké z toho plynou výhody? Zlevněné vstupné. Člověk, který vyplňoval moji kartičku se asi musel divit - trvalý pobyt: ŠUMPERK. Ano, právě Draci poslali na jaře 2000 Vajgar do druhé ligy... V novém působišti se mi líbí, ale když mám možnost přijet na hokej do Šumperka, neváhám a stojím na svém místě na zimáku.
Musím říct, že po nedělním zápase Draků s Přerovem jsem moc náladu na hokej neměl. Ale časem ze mě to zklamání a smutek vyprchalo a tak jsem se těšil na další výjezd za hokejem. Dalo by se říct, že jsem teď přestoupil do Hradeckého kotle a do Šumperka jsem půjčován na střídavé starty (řečeno hokejovou hantýrkou).
V úterý 28. září jsem natěšen ve 12:08 nasedal do motoráčku směr Zábřeh na Moravě. Jelikož jsem cestoval s Českými drahami a.s. bylo o legraci postaráno. Hned v Bludově jsme čekali na deset minut zpožděný vlak od Hanušovic. Ani v Zábřeze dráhy nezklamaly. Na nádraží tedy vlastně spíše staveništi jsem měl dostatek času. Naštěstí jsem tam potkal nějaké známé a tak mi čekací doba ubíhala. Jako zázrakem měl rychlík od Olomouce „jen" deset minut zpoždění. Než však rychlík dojel do České Třebové zvýšilo se manko na třicet minut. S tímto skluzem dojel vlak až do Kolína, což mělo jednu malou výhodu. Nemusel jsem dlouho čekat na Hanese - ten dojel rychlíkem z Prahy v 15:47 na čas. Jelikož začátek zápasu byl stanoven na 18:00, zhodnotili jsme situaci následovně. Na zimák bylo jít brzy a tak to jistila jedna restaurace v centru města. Dali jsme si dvě a pak se pomalu vypravili na zimák, který jsme díky Hanesově návodu staženém z netu a slušným orientačním tabulím našli bez problému.
Vstupné bylo 40 Kč, program zdarma, pivo do kelímku za dvacku a klobása s křenem za 30 Kč.
Na stadion si našlo cestu přibližně 500 lidí. Já s Hanesem jsme si našli místečko na sezení nad střídačkou hostí. Okamžitě jsem vyvěsil svou žlutomodrou (v neděli ještě šumperskou) vlajku. Jaké bylo milé překvapení, když během rozcvičování hokejistů přišli dva pánové středního věku, (jeden v hradeckém dresu), kteří se nás otázali, zda si mohou přisednout k nám. Byli jsme potěšeni, najednou měl hradecký kotel už čtyři členy. Nakonec ještě dorazil jeden pár (kluk s holkou) a bylo nás šest. Díky tomu jsme si mohli chvílemi zaskandovat.
Zápas začal... Vajgar se ujal vedení - a my se radovali poprvé. Kolín však během třetiny ještě stihl vyrovnat. Nejkrásnější akce první třetiny byla při našem oslabení - obránce Domin poslal přes celé hřiště čekajícímu Kupcovi a ten se nemýlil 1:2. Zápas se zlomil během druhé třetiny, kdy padly v rychlém sledu góly z brejků na 1:5 a před sirénou na 1:6. Třetí třetina se dohrávala z povinnosti. Řady diváků notně prořídly, zřejmě šli raději domů na fotbal (Sparta). Zápas skončil 2:6 a náš malý hradecký kotel mohl slavit. Zaskandovali jsme si: „Hoši děkujem". Odměnou nám byla děrovačka - s hráči jsme odpočítavali góly...
Zápas sice skončil výhrou, ale následně nás čekala jiná starost - cesta domů. Původně jsme měli najitý vlak ve 22.40 z Kolína, přestup v Praze s příjezdem do Veselí ve 2:17. Jenže co dělat tak dlouho v cizím městě? Naštěstí nás vzali ti starší fanoušci do Prahy autem. Přibližně v 21:00 jsme se ocitli na Černém Mostě. Bylo nám jasné, že vlak ve 21:17 nestiháme, bylo tedy nutno řešit co s načatým večer v Praze, když další vlak jede až v 0:17. Dojeli jsme do centra. Tam jsme chvíli chodily od hospody k hospodě, než jsme našli volné místo. Nakonec jsme skončili v jedné knajpě, kterou Honza důvěrně zná (dle jeho historek - víc než důvěrně) Měli tam Plzeň a tak se nám čekání krátilo. Na hlavák jsme dorazily bez problémů a sedli do vlaku. Dvě hoďky spaní a hurá v 2:15 budíček - Veselí nad Lužnicí. Tam měl Hanes zaparkovaný kočár (Škodu Fabii). Ve 2:40 jsme šťastně dorazili do Hradce. Musím říct, že se mi můj první výjezd za Vajgar líbil. Zavzpomínal jsem na staré časy - na šumperské výjezdy. Ať ty velké s autobusy nebo malé a daleké vlaky.
V době kdy píšu tento článek je už neděle ráno. Zatímco v Šumperku již netrpělivě očekávají příjezd Blanska, já mám za sebou další nádherný výjezd. Včera vyhrál Vajgar v Táboře. Tentokrát se to obešlo bez incidentů. Časy se zřejmě od roku 1999 změnily. Nad ledovou plochou visí obří kostka (dle sdělení jednoho fanouška koupená použitá ze Znojma) a fanoušci jsou mírumilovní. Přeju všem čtenářům toto článku, aby mohli s Draky prožívat stejnou radost jak doma tak venku.
