Když by někdo před deseti lety řekl, že naši Draci budou hrát o ligové body se Vsetínem, tak by si všichni klepali na čelo. Jeden z kdysi nejlepších hokejových klubů v Evropě se však dostal do potíží a od letošní sezóny hraje pouze druhou ligu, kde se má v rámci 41. kola střetnou na domácím ledě proti šumperským hokejistům.
Autobusový výjezd začal slibně. Jelo nás necelých 30. Než jsem se ale stihnul pohodlně usadit, proletěl kolem mě rum a nějaká slivovice. Abych nekazil partu, tak jsem si taky lehce přihnul a otevřel jsem si Šeráka. Cesta moc zajímavá nebyla. Pouze jsem si všiml, že jak přibývá alkoholu v krvi některých fanoušků, tak venku stejnou rychlostí přibývá sníh. Příjezd do Vsetína nás doslova šokoval. Leželo tam totiž přes půl metru nového sněhu.
Zakoupili jsme lístky na utkání a s Romanem jsme ještě zabrousili do místního fanshopu pro nové šály VHK Vsetín. Když jsme se vraceli ke vchodu na zimák, tak jeden z místních domorodců pronesl kouzelnou myšlenku: "Kur.a to je Antarktida". Měl docela pravdu, protože i přes neskutečné přívaly sněhu stále hustě sněžilo.
Utkání začalo a Draci ryhle vedli zásluhou Martina Ambruze. V tom okamžiku jsem si začal všímal že mi buben nějak špatně zní. Podívám se na něj a zjistím, že blána bubnu se u obruče začíná trhat. "Kruci, zase za začátku zápasu", nadávám. Těsně před přestávkou jsem blánu zrušil úplně. V tom se ale stal zázrak.
Přišel ke mě "lehce" alkoholem posilněný Peťa, který mi řekl, že za 15 minut je tu s novou blánou a někam odběhl. Byl jsem zvědavej co se bude dít. Ještě jsem mu volal, jestli mám sundat starou blánu, ale odpovědí mi bylo jen nějaké zachrchlání. Pár minut po mě se mu dovolal Roman. Chvilku něco mluvil a pak na mě jenom zakřičel: "Sundávej!!!" Říkal jsem si že to není možný, že by ve městě, kde byl po druhé v životě a zná z města jenom zimák, sehnal za 15 minut blánu na buben. S pomocí Kačky se mi během asi 3 minut podařilo odmontovat a sundat blánu. V tom už jsem ale viděl Peťu. Od hlavy k patě od sněhu, ale s blánou v ruce. Bleskovým předáváním se během několika málo okamžiků blána dostala ke mě, dokonce už zbavená obalu. Montáž, během které se hráči pomalu trousili na led, trvala necelých 5 minut.
Buben teď hrál opravdu parádně. Bohužel to samé se nedalo říct o Dracích. Asi se lekli kraválu, co jsem pomocí bubnu vytvářel a postupem času přišli o nadějné vedení. Dílo zkázy bylo dokonáno 7 minut před koncem, když vsetínský Tesařík vstřelil branku na 4:3.
Zklamaní se pomalu trousíme do autobusu. Cesta ubíhá pomalu. Někdo si povídá, někdo jí, někdo spí, Kalda zase machruje se svýma trapnýma blbinama v mobilu. V tom přijde k nám do zadní části autobusu Peťa a já hned zjišťuju, jak dokázal sehnat ve Vsetíně za 15 minut olejovou blánu na buben, když v Šumperku ji musíme složitě objednávat a ještě na ni čekat 2 měsíce. Jeho vyprávění však bylo dechberoucí:
"Já jsme vlastně ani pořádně nevěděl co dělám, protože jsem byl už dost nalitej. Nejdřív jsem běžel do kotle Vsetína, že mi tam snad někdo poradí. Zeptal jsem se tam nějakýho fanouška, co se ochomítal kolem bubnů a byl ještě ožralejší než já. V kapse nahmatal vizitku nějakých hudebnin a vrazil mi ji do ruky. Vyběhl jsem ze zimáku a protože jsem absolutně netušil, kde mám prodejnu hledat, tak jsem se zeptal nějakých lidí co stáli před vchodem. Po složitým vysvětlování cesty jsem se rozhodl, že to radši najdu sám. Ve sněhových závějích jsem utíkal nějakým parkem, na jehož konci jsem zakopl o něco, co bylo schovaný pod sněhem. Udělal jsem pár salt a kotoulů a přistál jsem na silnici po které zrovna přijížděl taxík. Ani jsem se neoprašoval od sněhu a narval jsem se dovnitř. Taxikář na mě chvilku kouká a pak se zeptá - "Poslouchej, ty nejsi ze Vsetína, že?" Když zjistil, že jsem ze Šumperka, tak se rozjel na adresu, která byla na vizitce a cestou mi povídal o tom, jak studoval v Šumperku na zámečku. Když jsme přijeli na místo, tak už byli hudebniny zavřený. Začal jsem bušit na dveře a po chvíli se oběvil pěkně nasranej chlápek a začal po mě řvát: "Už jsem vám několikrát říkal, že když chcete blánu na buben, tak máte přijít aspoň 2 hodiny před zápasem a ne 2 hodiny po zavíračce." V tu chvíli jsem byl opět rád, že jsem ze Šumperka. Když jsem mu řekl, že vůbec nejsem ze Vsetína a že na něm závisí naše fandění, tak změknul a odběhnul kamsi dozadu. Po chvilce vyšel ven a v ruce držel novou olejovou blánu. Zaplatil jsem, vzal blánu a taxíkem opět kvaltoval na zimák. Taxikář mi dokonce dal za můj šumperský původ slevu a já už zase utíkal ke vchodu na zimák. Aby toho nebylo málo, tak jsem se ještě jednou vyválel v tom prašanu a už jsem běžel do našeho sektoru, kde už na mě netrpělivě čekali. Chvilku jsem spočnul a zjistil, že jsem dokonce stihnul začátek druhé třetiny."
Během jeho vyprávění se v našich hlavách střídal údiv s výbuchy smíchu. Stále nám to ale nešlo do hlavy. A další šok pro mě přišel, když se po pár týdnech rozbila i tato blána a já se chystal jít koupit novou. Ptal jsem se Peti, jaká byla velikost té blány, protože ji kupoval poslední a donesl správnou velikost. Odpověď byla zdrcujíci: "Jak to mám vědět? Byl jsem strašně ožralej."
