Je sobota večer. Sedíme naštvaní v minibusu z Orlové a přemýšlíme, kde se stala chyba. Draci totiž svůj první mistrovský zápas prohráli právě v Orlové 5:4 po nájezdech. Už se nám ale v hlavách začíná rodit plán, jak se dostat na další zápas do Pelhřimova. Zatím co jedna skupinka sehnala auto, tak se našli dva pitomci, kteří celou cestu absolvují vlakem. Ano, správně. Já a Vondra.
Ještě večer jsme přes icq spolu doladili nesrovnalosti v jízdním řádu a hurá do Pejru. Sešli jsme se na nádraží už před osmou hodinou s tím, že si hned koupíme jízdenku. A nastal první problém. Na pokladnách jim nefungovali počítače, takže to babka ťukala do takové té divné kalkulačky, co mají ve vlaku průvodčí. Trvalo jí to asi 10 minut, než nám řekla: "Tak to máte přes Zábřeh, Pardubice a Havlíčkův Brod". Sakra jaký Pardubice??? Tam se dá nějak dostat přes Pardubice??? Sice to bylo asi o 50 korun levnější, ale podle nás to určitě je nějaká pašerácká stezka a kdo ví, jestli bysme to toho Pelhřimova vůbec dojeli. Po dlouhé diskuzi jsme ji nakonec přesvědčili, že to chceme přes Třebovou a Brno a konečně jsme dostali jízdenku. Ještě jsme nevyjeli a první problém. To je špatný znamení.
Do Zábřeha jsme jeli autobusem, bo náhradní autobusová doprava. Tam jsme nalezli do rychlíku a než jsme řekli "Kojčice", tak jsme byli v České Třebové v nádražní restauraci na baru. Měli jsme asi 40 minut čas, tak jsme si řekli, že jedno stihnem. Trochu jsem se napil a už vedle mě seděl nějakej bezďák a začal mi tam vyprávět, jakej tu maj bordel a kolik je tu prachu a takový kraviny, že když on byl ještě mladej..... Otočil jsem se k němu a dělal, že ho poslouchám. Naštěstí za chvilku zmizel.
Cesta z Třebové do Brna byla asi nejlepší část cesty. vytáhli jsem pivka, výjezdní půllitry, rumíček a svačinu. Hned jsme měli lepší náladu. Tu nám však trochu zkazil průjezd Blanskem. Když jsme si vzpomněli na všechny ty super výjezdy sem, tak jsme byli smutní z toho, že se sem jen tak nepodíváme. Bohužel, každej nemá rozpočet 15 milionů na druholigovou sezónu jako Draci. Dojeli jsme do Brna a nastal zběsilý úprk, protože náš vlak do Horní Cerekve měl každou chvíli odjet. Naštěstí jsme oba "trénovaní hokejbalisté", takže jsme to zvládli i se zátěží několika lahváčů na zádech.
V Horní Cerekvi jsme poznali krásy další nádražky, kde jsme opět našli chvilkový azyl. Byl to ale mnohem útulnější podnik než v České Třebové. Po nabrání sil jsme měli před sebou už pouze krátkou cestu, kde jsme spotřebovali zbytek zásob na cestu. To už nás ale vítalo předměstí Kojčic. Obec Pejřimov. Cesta nám ze Šumperka trvala asi 8 hodin
V místním krámě jsme dokoupili nějaké zásoby na zpáteční cestu a vydali se hledat zimák. Ještě předtím nás však praštila do očí hokejová prodejna, do které jsme okamžitě zapluli. Prodavač byl opravdu vstřícný a dal mi dokonce slevu na hokejové kartičky bývalých nebo současných Draků. Poradil nám kudy nejrychleji na zimák a kde je nějaká dobrá restaurace. Času bylo dost, takže jsme se šli prvně najíst. Během čekání na bůček s bramborovým knedlíkem a se zelím za 50 korun, jsem ještě zjišťoval, kde je druhá šumperská výprava, která se neodvážila jet vlakem. Už jsou prý v Pelhřimově a jsou v Muzeu rekordů a kuriozit. Ještě padly nějaké poznámky o tom, že by si je tam měli nechat jako kuriozitu, ale na blbosti nebyl čas, protože už se nám nesl ten bůček.
Po obědě jsme se konečně vydali na zimák. Po krátkém rozkoukání a pověšení vlajky dorazila "autoskupina" šumperáků. Mleli něco o tom, že s horším řidičem ještě nejeli, ale nám vlakovým cestujícím to bylo jedno. zápas moc popisovat nebudu, protože byste se asi při čtení nudili jako my za zimáku. Důležitý byl pouze výsledek utkání. Pelhřimov - Šumperk 1:3. Branky: Hulva 2, Meluzín. Po závěrečné děkovačce ovšem nastal další problém. Jak pojedem zpět domů???
Pro autoskupinu to bylo jednodušší, i když říkali, že vlakem je to určitě bezpečnější, než s tím týpkem, co se vydával za řidiče. Pokoušel jsem se ještě přes pana Peksu dostat do autobusu hokejistů. Ten však stále nevěděl, zda se tam vejdeme. Prý máme čekat. času ale nebylo nazbyt. Museli jsme vyrazit na vlak, kam nás musel odvézt již zmiňovaný řidič, jinak bysme ho nestihli. Tam jsme zjistili, že všechny obavy autoskupiny jsou oprávněné. Řídil opravdu strašně.
Ani jsme si nestihli koupit jízdenku a už jsme seděli ve vlaku. Průvodčí nám jízdenku prodala jakože z další zastávky (Rynárec), aby jsme nemuseli platit příplatek (děkujem) a konečně jsme vyrazili na strastiplnou cestu domů. První zádrhel nastal v Jihlavě. České dráhy opět nezklamaly: výluka mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem. V Jihlavě jsme ještě pokecali s fanoušky místní Dukly, kteří se vraceli z utkání s Třebíčí. Aspoň jsme trochu zabili čas. Ovšem cestování náhradní autobusovou dopravou byl horor. Ani nevím, jak dlouho jsme jeli, protože jsem místy usínal. Jen vím, že to bylo nekonečný. V HavlBrodě nastal další problém. Víc než hodina čekání v jednom z nejotřesnějších nádraží, jaké jsem kdy viděl. To nejhorší nás však ještě čekalo.
Dále následovala cesta do Brna, při které jsem se i trošku vyspal. Ovšem usnout v tomto vlaku byl celkem hazard, protože mířil až do rumunské Bukurešti. To by byl asi trošku šok po ránu, kdyby jsme se vzbudili někde v Transylvánii. V Brně unaveně lezeme z nádraží, když nás spatří skupinka fanoušků Komety Brno. Chvilku na nás nedůvěřivě koukají, až se jim rozmazaným zrakem podaří rozpoznat dráčka na našich dresech. "To jsou šumperáci. Zdáááááár, poďte na pivo" volali na nás. Chvilku jsme pokecali a oni odkráčeli do nějakého místního "kulturního zařízení" Já jsem si jen tradičně koupil gyros u vietnamců ve stánku a už jsme pomalu začali přemýšlet, co budeme dělat tři a půl hodiny v Brně.
Po krátké prohlídce centra, jsme zapadli do našeho starého známého sportbaru, kde už jsme pili pouze colu, protože alkoholu už dnes bylo opravdu dost. V televizi pořád běželo regionální vysílání ze severní Moravy, které se stále opakovalo. Už jsem celkem dostával nervy, když se v televizi asi pošesté objevil nějakej magor ze vsetína, kterej si před panelákem hrál s vláčkama. A to ještě vedle nás seděl nějakej trouba, kterej měl při sledování televize neskutečný záchvaty smíchu. Asi byl momentálně zaostalej. A možná i mentálně.
Před pátou hodinou ráno jsme konečně vyrazili z Brna. Dokonce se mi podařilo na chvilku usnout. Vyškov.....Prostějov......Olomouc.....nekonečná cesta. Po sedmé hodině konečně přijíždíme do Zábřeha. Opět přestup na autobus a hurá do Šumperka. Tam přijíždíme v osm hodin. Teď již následuje odchod domů, protože žádný autobus nejede. Proč musím bydlet až v Temenici??? Taková štreka. Domů se dohrabu asi v devět. Trochu se umyju a jdu spát. Na chvilku. V jedenáct hodin totiž vstávám do práce na odpolední. Při životě mě drží asi jen to, že jsme v tom Pejru vyhráli. Do Šternberka radši pojedu autem. Začíná se u mě objevovat fóbie z vlaků. Jsem tak unavený, že už ani nemůžu psát. Dobrou noc.
